Domů

Jsou v Bělé ještě ryby?

Občas se v poslední době na mne obrátí nejen známý, ale i cizí člověk s dotazem, co že se to stalo s rybami na Bělé nebo na Staříči? Že když chodili kolem řeky dříve, pozorovali pod hladinou pstruhy, číhající na kořist, nebo na podzim obdivovali na jezech jejich bravurní skoky.
           
   Dotazy vždy u mne vyvolají stav blízký bezmocnému zoufalství, či jak bych lépe pojmenoval směs vzteku a lítosti. I když odpověď na takové dotazy je jednoduchá. Ryby není vidět proto, že je jich málo, nebo, jak říká náš hospodář, jsou daleko od sebe. Na následující otázky v duchu „a co s tím Vy rybáři uděláte?“, už odpověď tak jednoduchá není.
   Příčina tohoto faktu je jednoznačně ve způsobu provádění a i konečného provedení popovodňových úprav toků, a to nejen Bělé a Staříči, ale i drobných potoků, které se do nich vlévají. Ještě prvotnější příčina, dnes již téměř historická, je ale u drobné rybky  žijící u dna toků, vranky pruhoploutvé, patřící mezi ohrožené druhy, i když u nás na Jesenicku měla vždy silné zastoupení. Podle pracovníků ochrany přírody, ať už bohužel z řad profesionálů či z řad nezkušených amatérů občanského sdružení SOJKA, je nutné zajistit její volný pohyb tokem, tedy  migraci. Potřeba této rybky cestovat sice není nikde prokázána, ona totiž ani neplave, pohybuje se spíše přískoky po dně, ale je pravda, že požadavek na průchodnost toků pro tzv. „ neskáčící“ živočichy je zakotven i v zákonu. Tento důsledně prosazovaný požadavek, přes naše protesty – hlavně proti způsobu řešení – se pak projevil na všech úpravách toků po ničivé povodni v r. 1977.
   Projektanti museli , často už z hotových projektů, vyjímat veškeré příčné spádové stupně, tedy jezy, zvýšené prahy, jízky a splavy, a kde nebylo zbytí, nahrazovat je pochybnými balvanitými skluzy. U stupňů, které kvůli elektrárnám  zůstaly, se musely budovat nákladné rybí přechody. Podle našich zkušeností a dlouholetého sledování sice žádná ryba, tím méně vranka přes ně nepůjde, ale to už je věcí jejich technického řešení. Bohužel tato tendence nahrávala i starostům obcí, protože jim šlo především o co nejrychlejší odvedení vody pryč.
Dopad likvidace příčných stupňů, jejich nahrazování skluzy a tím určité „zkanalizování“ koryt, se na rybí obsádce  brzo projevil. Zmizely úseky hlubší, klidnější vody nad jezy a tůně pod nimi a léta tvářená pestrost dna s úkryty pro ryby vzala za své. Tak na příklad na zhruba 29km úseku řeky Bělé bylo těchto stupňů zlikvidováno, resp. neobnoveno přibližně 56. Snížený sloupec vody navíc umožňuje v zimě její namrzání ode dna a ledové dřenice pak zlikvidují  bohužel i ojedinělá „hnízda“ jiker pstruha potočního. Máme za to, že úpravami koryt, vedoucích samozřejmě k podstatně rychlejšímu proudění vody, jí ubylo v řekách a potocích našeho regionu minimálně  50%, což platí je samozřejmě totožné i úbytku životního prostoru pro všechny vodní živočichy.
   Na tyto negativní důsledky jsme včas upozorňovali slovně i písemně na všech, často i bouřlivých jednáních, ať už jsme byli pozvaní účastníci řízení, nebo jsme je sami vyvolali. Přes zdůrazňování, že úpravy znamenají zhoršení životního prostředí a tím i porušení zákona (č.114/1992 Sb.O ochraně přírody), nebyly naše připomínky vyslyšeny. Postoj druhé strany byl pro nás nepochopitelný, ale síly na jeho zvrácení jsme prostě neměli. Na příklad – když jsme poukazovali na to, že hojný výskyt vranky zde vždy byl a že naši předkové rozhodně nebyli hloupí v tom, jak řeky či potoky udržovali, bylo nám odpovězeno, že to dělali špatně, že neměli dnešní vědecké poznatky a že nám rybářům jde jen o nesmyslné pěstování rybí biomasy. Když jsme se proti jednomu konkrétnímu stavebnímu povolení v roce 2002 odvolali až k Ministerstvu zemědělství, bylo zamítnutí ukončeno obligátním: „Proti tomuto Rozhodnutí není odvolání“.
   Dílčích, drobných ústupků jsme dosáhli. Dnes se již respektuje požadavek členitého dna, rozmisťování velkých balvanů ku břehům i po korytě dna, používání kamenné rovnaniny na zpevnění břehů, výsadba dřevin (která bohužel z valné části usychá). To je ale tak všechno a nestačí to na eliminaci hlavních, většinou nevratných pochybení. Ryb je tedy v našich tocích opravdu méně a chybí hlavně generační jedinci, kterých využívá naše pstruží líheň jako zdroje pro následné umělé zarybňování. Přes jeho stálou intenzitu, za cenu vyšší námahy a nákladů se nedaří obvyklou rybí obsádku udržet. Zbylá rybí obsádka, hlavně pstruh potoční, zde strádá, protože navíc k popsaným okolnostem se druží stálý silný zákal při pracích těžké techniky v korytech, a usazování neúživného bahna na dně. Katastrofální je také zjištění, že vranka pruhoploutvá, která nevědomky tuto situaci vlastně způsobila, vymizela téměř úplně.
   Jak dlouho potrvá tento stav, než se začne zlepšovat, si netroufne nikdo odhadnout.  Přísun finančních prostředků na úpravu toků pro Lesy ČR i Povodí Odry stále trvá a popisovaná situace se spíše zhoršuje, protože stavební firmy si hledají využití pro svou , po povodních vybudovanou kapacitu, a vrací se znovu nesmyslně do míst, která nedávno přeoraly. Částečně by situaci řešilo jejich přeorientování na akce jakési revitalizace nebo zvýšení rybochovné hodnoty devastovaných toků. O něco takového jsme se ve spolupráci s Ostravskou univerzitou u správce toku Povodí Odry před lety pokusili, ale neuspěli jsme. A to přesto, že výše uvedenými zásahy došlo evidentně k porušení výše uvedeného zákona zvláště v  §5/3, který ukládá provést taková opatření, aby nedošlo k ničení biotopů živočichů a rostlin.

V Jeseníku, březen 2007.                                           Zdeněk Černý, předseda Místní organizace.

 

Koncipováno pro internetové stránky MO.                                                            
Volně rozvádí příspěvek do Jesenického týdeníku č. 28/2004.